Mediátor se kloní k různým stylům mediace dle míry jeho zásahu do podpory řešení. Jsou jimi facilitativní nebo evaluativní styl mediace. U prvního stylu mediátor zásadně svůj názor nevyjadřuje, u stylu evaluativního je tomu naopak. Zákon o mediaci určuje mediátorovi povinnost mlčenlivosti o tom, co se dozvěděl. To by mělo zaručit stranám absolutní diskrétnost. Povinnost mlčenlivosti stran zákonem o mediaci upravena není, proto tuto povinnost zakotvuji již při sepisování smlouvy o provedení mediace.
Mediátor nedává za pravdu a už vůbec se nemůže nechat vtáhnout do problému, musí být a zůstat nepodjatý. Jeho činností je samotné řízení procesu, za který je odpovědný. Pozor! Není odpovědný za výsledek. Strukturuje průběh diskuse, udržuje komunikační rovnováhu, podporuje sdílení stran, orientuje je na řešení konfliktu, ovšem stranám konfliktu řešení nenavrhuje.
Mediátor zásadně nepracuje za strany. Jen samotné strany konfliktu svým přístupem a chováním ovlivňují kýžený výsledek, náklady procesu a hlavně samotný proces. Pokud strany dospějí k dohodě, není zde ani poražený ani vítěz. Mediační dohodu jako vykonatelnou musí schválit soud nebo ji sepíše notář formou notářského zápisu s doložkou vykonatelnosti.
Zapsaným mediátorem je osoba zapsaná v seznamu mediátorů, který spravuje Ministerstvo spravedlnosti ČR, pro advokáty zajišťuje zkoušky zapsaného mediátora Česká advokátní komora, která nad nimi vykonává dohled a mediátorem je i osoba podnikající na základě živnostenského oprávnění. Vedle zapsaných mediátorů (dle zákona o mediaci) vykonávají mediaci tedy i mediátoři (na základě živnostenského oprávnění), kteří nejsou zapsaní v seznamu mediátorů, a jejichž výběr je zcela závislý na dobrovolném přístupu a rozhodnutí stran bez ingerence soudu, nejsou stanovena zákonná pravidla pro zahájení, průběh a ukončení jimi vedené mediace, ani pro jejich odměňování a jejich činnost.
